PF 2026: Z bažiny nás nevytáhnou ti, kdo v ní už léta spokojeně plavou. Jen nás do ní hlouběji zatáhnou
Asi nejsem sám, komu připadá, že čas letí poslední dobou tak nějak rychleji než obvykle. Rok 2025 snad ještě ani nezačal, ale uběhl takovým fofrem, že najednou je mu konec. Jakoby kdosi posouval vnímání času a snažil se jeho rychlost vyhnat do nejvyšších obrátek. Co jsme běžně zvládali za pár dnů, najednou nestíháme ani za měsíc. Svět se točí čím dál zběsileji. Je to jen příprava, nebo už reálně probíhající proces přeformátování lidských myslí? Mnohé absurdity dnešní doby, včetně agresivní invaze umělé inteligence do našich životů, tomu nasvědčují. Málokdo si uvědomuje, že velkou část lidstva může tato přeměna, kýmsi skrytě dirigovaná, přivést do záhuby. Nejhorší na tom je, že až to nastane, apatická většina si toho ani nevšimne. Bude natolik otupělá přívalem událostí, jež nebude schopna pochopit, že mlčky odkýve svůj vlastní konec.
Celý rok 2025 jakoby proběhl v mlze. Ne že by byl chudý na události, ale všechno se odehrávalo v podivné atmosféře bezčasí. Než si člověk uvědomil, co se vlastně děje a mohly se reálně projevit důsledky, bylo vše vzápětí překryto novou situací, v přesném protikladu k původním očekáváním. Dění kolem nás letos zašlo do takových extrémů a absurdit, že se z toho kdekomu musela motat hlava. Logiku to dávalo snad jedině těm, kdo tenhle záměrný chaos řídí.
Čtenáři si jistě všimli, že nové články na mém webu nepřibývaly tak pravidelně jako dříve. Ne že by nebylo o čem psát, ale času ani energie moc nezbývalo. Poslední půlrok se potýkám se starostmi o nemocné rodiče, což je značně vyčerpávající a časově náročné. V jednom případě rakovina slinivky, ve druhém částečné ochrnutí celého těla, u obou neustále kolapsy. Pobyt v nemocniční péči jednoho s voláním pohotovosti pro druhého se střídá téměř týden co týden. Co se rakoviny týče, aspoň co paměť sahá, v naší rodině se nikdy nevyskytovala. Odkud se najednou vzala, je zcela záhadné a nikdo z "lékařů", kteří mé rodiče před pár lety opakovaně naháněli na dávky "spolehlivé" covidové vakcíny, to jistě prověřovat nebudou. Neočekávám to ani od novinářů, i když si celospolečenského nárůstu případů podivných rakovin také kupodivu povšimli, a ne jednou. Takových neřešitelných záhad musí mít naši presstituti plnou hlavu.
Nedosti na tom, v příbuzenstvu je podobných případů závažného onemocnění více. Dosud jsem nezažil, aby v mém okolí "zničehonic" kolabovalo tolik lidí, mezi nimi několik zdravých a vysportovaných jedinců. Být egoistou bez empatie, nemusel bych se tím tolik trápit. Jenže v situaci, kdy jste nuceni zajišťovat obživu a hradit výdaje za neschopné živitele (cizí) rodiny, je těžké komukoliv připomínat dobu, kdy ti druzí měli svou covidovou pravdu a vy jste museli čelit výhrůžkám, jak svou antivaxerskou nezodpovědností ohrožujete zdraví celé rodiny. Část z ní vám upřímně přála, ať vás vyhodí z práce a spadnete do existenčních problémů. Nemám tak silný žaludek, abych z toho měl pocit zadostiučinění.
Jistě, pauzu v publikování bych mohl vyplnit stylově, jak je to dnes na internetu módní - s pomocí umělé inteligence. Můj poskytovatel webu dokonce nabízí, že mi "napíše texty na míru vašim požadavkům". Nechci si vůbec představovat, jak by to v případě mého webu s tak podvratným obsahem mohlo vypadat. O ničem podobném ani neuvažuju, považoval bych to za podvod na svých čtenářích, kteří jsou zvyklí na originální texty, ne na digitálně vygenerovanou slátaninu "fact-checkersky ošetřených" webových "pravd". Ani to není potřeba. Každodenní život nám přináší takové absurdity a nelogičnosti, že někdy nelze rozeznat, co je ještě "realita" a co už produktem umělé inteligence. Stačí se ohlédnout za událostmi tohoto roku, jež jakoby vypadly z nějakého vyšinutého generátoru náhodných historek po hackerském útoku. Kolem nás se odehrávají fantasmagorické příběhy, s jejichž vymýšlením a "logickou konstrukcí" by měla problém i umělá inteligence.
Zažili jsme například bitcoinovou kauzu. Pokud by kterýkoli "dezinformační" web přišel s příběhem o praní špinavých peněz z organizovaného zločinu přes účet Ministerstva spravedlnosti za nadšeného souhlasu předsedy vlády, byl by okamžitě nahlášen, uzavřen a jeho majitel trestně stíhán. Krimipříběh se stupidní zápletkou o útěku trestně stíhaného dárce miliard "na otočku" do Asie a závěrem, že tato osoba bude nakonec jediným obviněným, přičemž vysoce postavených činitelů se kauza vůbec nedotkne, by nestvořil ani ten největší spisovatelský šmírák. Kam se poděly další chybějící miliardy z obstaveného bitcoinového účtu a co z nich bylo financováno, se pochopitelně nedozvíme, leda že by se nějaký odvážný investigativec ponořil hluboko do zlatých záchodových mís u našich věrných východních spojenců.
K vyšetřování ale zatím není ochota, neboť není zadání. Jak jsme se dověděli od našeho velvyslance u NATO a nynějšího šéfa Aspen Institutu (což je jen známý diskusní kroužek bez sebemenšího vlivu, to snad všichni chápeme) Jakuba Landovského, dokud není jinak stanovena komunikační linka, může jakýkoliv dobře placený diplomat vést tak akorát prázdné řeči. A pochopitelně prodlužovat zbytečnou válku a nechat umírat další Ukrajince.
Ti, kdo dirigují své politické a mediální loutky a řídí je svými pokyny, přitom letos ukázali, jak tato hra funguje. V polovině letošního roku došlo na Ukrajině k pozoruhodnému úkazu: doslova z ničeho nic se po celé zemi začalo demonstrovat proti rozhodnutí prezidenta Zelenského o zrušení nezávislosti dvou protikorupčních institucí. Pokud si pod spontánními demonstracemi představujete masové shromáždění všech věkových vrstev obyvatelstva, fotky z ukrajinských ulic z letošního července vás asi trochu zmatou.
Na snímcích vidíme z naprosté většiny tváře mladých lidí ve studentském věku a shromáždění připomíná spíše happening o přestávce na svačinu. Přítomní se nijak hlasitě neprojevují, jen tak postávají a popocházejí a občas vytáhnou transparent. Jakmile se k nim přiblíží kameraman nebo fotograf, začnou cosi na pár vteřin, jakoby na povel, skandovat. Nemůžu si pomoct, ale záběry s jejich strnulými, až vyděšenými obličeji silně připomínají výtvory umělé inteligence.
Pravou podstatu těchto režírovaných shromáždění vystihl slovenský analytik Peter Sabela v rozhovoru pro internetovou televizi OTV, v téže relaci si můžete důkladně prohlédnout spoustu záběrů z těchto sešlostí. Sabela trefně poznamenává, že mladí Ukrajinci nedemonstrovali, když náboráři násilím odvlékali jejich vrstevníky na ulicích, když jejich spoluobčané po tisících umírali na frontě a ani trvalé korupční prostředí je nevyhánělo do ulic. Zmiňuje také fakt, že každý dosavadní pokus o demonstraci kdekoliv na Ukrajině byl vždy okamžitě rozehnán ukrajinskou policií a tajnými službami. Je tedy zajímavé, kdo "ošetřil", aby u těchto demonstrací, konaných po celé zemi a snímaných nevídaným množstvím televizních a novinářských štábů, nikdo nezasahoval.
Říct, že média tyto demonstrace pokrývala doslova masově, je slabé slovo. Byla to doslova smršť informací v okurkové sezóně. Zatímco celé tři roky nebylo v médiích možné pronést vůči Ukrajině a Zelenskému jedinou kritickou poznámku, poslouchali jsme ódy na hrdinu v zeleném, na úžasnou ukrajinskou demokracii, z televizního zpravodajství ukrajinský prezident promlouval snad častěji než samotní moderátoři, se Zelenským se vyráběla i povlečení, aby s ním jeho fanynky i jinak orientovaní fanoušci mohli uléhat na lože a v tisku jsme den co den četli o jeho hrdinském boji proti putinovskému ďáblu; v jediném červencovém týdnu se vše jako na povel obrátilo: novinářská lůzo, máte na týden povoleno Zelenského kritizovat! Komentátoři jako Adéla Knapová z deníku Právo dokonce na tu chvíli porušila původní kurz a začala o Zelenském nahlas pochybovat, což u ní znělo až nepatřičně. Ale nebojte, její pochyby netrvaly déle než tento jeden článek. Pokud je novinář takto schopen vybočit z navyklé linie, je naprosto zjevné, že článek je nucen psát z povinnosti.
V onom týdnu se mně podařilo zachytit zcela neuvěřitelnou titulní stránku Seznamu s přehledem hlavních článků na Novinkách: věřte, nevěřte, hned čtyři headliny o tom, jaký je Zelenský parchant a že by bylo vhodné se ho zbavit. Putin se v tu chvíli určitě užíral závistí.
Jak rychle tyto demonstrace začaly, tak rychle i skončily: uplynul týden - a o protestech najednou nebylo ani vidu, ani slechu. Jeden týden se otřásá celá Ukrajina, demonstranti bouří, pro hrdinu v zeleném to vypadá bledě. Následně kdosi zvolá: Stop! Klapka! Končíme! Všichni se rozejdou domů, korupce už nikomu nevadí, země je zachráněna, včera odepisovaný prezident může vládnout dál. Není zvláštní, že o protikorupčních demonstracích neslyšíme ani slovo nyní, po odhalení zlatých záchodových mís Zelenského blízkého spolupracovníka Timura Mindiče a jeho úprku do země jeho souvěrcům zaslíbené?
Normální to připadá jen novinářům bez vlastního názoru, kteří se musí držet předepsaného scénáře. Místo, aby se pídili po důvodech, co znamenají tyto avizované výměny figurek a kdo za nimi stojí, raději drží hubu a krok, jako papoušci omílají co jim naservírují shora a neodváží se položit podstatné otázky.
I tak půjdou stejní novináři v čele boje proti hybridním hrozbám, dezinformacím a manipulacím. Vědí, co se od nich očekává, stejně jako to vědí politici s podivnou minulostí, díky níž jsou snadno vydíratelní, jejich servilní diplomaté, kteří se neřídí vlastním názorem, ale "komunikační linií" i lékaři, předepisující nevyzkoušené vakcíny na vyfabulovanou "pandemii", protože jim přece jiné "autority" oznámily, že vakcíny jsou 100% účinné a zcela nezávadné. Od běžných lidí se zase očekává, že všem těmto "autoritám" budou jejich falešnou hru na důvěryhodnost věřit.
Jsou jako ty ovce z obrázku, před něž kdosi postavil železný plot a bojí se byť jen podívat, jestli se náhodou nedá obejít. Raději budou poslušně stát před ním, protože jsou na pobyt před plotem navyklé. Stejně jako lidé, odmala vychováváni pod strachem z porušení falešných norem a indoktrinovaní "autoritami". Nikdy se neodváží ověřit, zda plot před jejich očima není jen přelud.
V květnovém článku jsem psal o tom, že lidé žijí falešné životy a navíc si je nechávají řídit tím, co od nich očekává okolí. Nikdy to nebylo zřetelnější než v posledních letech. Příklady ohnutých hřbetů, neustále se stupňujícího tlaku většiny a zároveň bezostyšného pokrytectví, můžeme vidět snad každý den.
- Kulturní elita, vzývající individualismus a osobní zodpovědnost si nechá během covidových lockdownů proplácet "kompenzace". Mnozí z nich si nepřetržitě stěžují na nedostatek dotací pro svou práci, v závětích však zanechávají stamiliony.
- Morální majáky z řad novinářů a kulturních celebrit mají plnou hubu antikomunismu a pohoršení nad bolševiky a estébáky, aby pak horovali za zvolení vysoce postaveného normalizačního rozvědčíka prezidentem.
- Narcistní miliardář se styky v kriminálním prostředí deep statu ve funkci prezidenta světové velmoci hlásá, že "vyčistí bažinu" deep statu. Tzv. alternativa mu za to horečně aplauduje.
- Ve funkcích diplomatů slouží lidé, kteří úmyslně podněcují zabíjení lidí ve zbytečné válce, protože dodržují nařízenou "komunikační linku".
- atd.
Netřeba si ale nalhávat, že je to jen problém "těch druhých", mainstreamových prorežimních tajtrlíků. Podléhá tomu i tzv. alternativa, která si z některých profláknutých tváří vyrobila hotové spasitele. Schvalují cokoliv jen proto, že to řekl Trump. Jsou nadšení z nové Babišovy vlády, jenom proto, že Fiala je konečně pryč. Trpí stejně černobílým viděním dobra a zla: co tvrdí jejich, "správná strana", tomu budou přikyvovat, i kdyby to byla sebevětší hloupost.
Některá alternativní média a lidé z opozice dnes hlasitě podporují věci, proti nimž dříve bojovali. Jestliže vláda demokratů a "pobyt" Joea Bidena v Bílém domě byla čistá katastrofa, neznamená to, že bude alternativní mainstream mlčet nad fanatismem republikánských neoconů v Trumpově administrativě a jejich podpoře izraelské genocidní politice. Pokud alternativě celé roky vadilo účinkování morálně čistého, evropsky hodnotového Jakuba Jandy v pornu, jak je možné, že jim to samé nevadí u Jindřicha Rajchla? Nic se nemění na tom, že sám souzním s většinou jeho politických postojů, ale neznamená to, že tyto nové postavy v politice budou nekritizovatelné; zvlášť když jsou tyto nové skutečnosti v příkrém rozporu s tím, co o sobě sami hlásali.
Navíc se zdá, že noví sekáči z řad Motoristů (jejichž rychlý politický vzestup zatím žádný slovutný politolog nebyl schopen logicky vysvětlit) se nezakecají a v zahraniční politice půjdou směrem, jemuž bude alternativa tleskat s velkým skřípěním zubů. Pokud si nikdo nepřizná, že mezi Turkovými podivně vydělanými miliony a penězi z Fialovy kampeličky není zas tak ohromný rozdíl, obávám se, že mnohé brzo čeká velká deziluze.
Politici, kteří postavili svou kariéru na podvodech a jsou namočeni v těch největších prasárnách, nás přesvědčují, že nám přinesou svobodu a prosperitu. Lákají nás, ať se spolu s nimi ponoříme do stoky a pomůžeme jim "vysušit bažinu". Sami v ní ale celý život spokojeně plavou a užívají si jejích výhod. Jakmile jim podáte ruku, vtáhnou vás do ní a spadnete do bažiny také.
S lidmi, kteří používají faleš jako "osvědčenou" metodu, jak se prosadit ve společnosti, se těžko můžete přiblížit k životu v pravdě (natvrdo řečeno: podívat se na sebe do zrcadla a nepozvracet se při tom). Chápu, že v politice snad jiným způsobem prosadit ani nelze. Ale liší se snad politika od našich běžných životů?
Stejnou přetvářku přece vidíme i všude kolem nás. Falešní lidé paradoxně málokdy trpí nedostatkem sebedůvěry, díky čemuž je jich všude plno. Mají zvláštní nutkavou potřebu poučovat a radit svému okolí i ve věcech, o nichž nemají ani ponětí a kázat lidem, v jejichž situaci nikdy nebyli.
Že vám do života bezohledně zasahují lidé, o nichž se po letech dozvíte, kolik mají sami másla na hlavě? Že vám ti samí horem dolem rozdávají rady, jak máte správně žít, i když za celý svůj život nemuseli překonat ani minimum překážek? Radí vám všeználci z rodinných či pracovních kolektivů, jak máte hospodařit s penězi a vydělávat je tvrdou prací a v potu tváře, načež vyjde najevo, že sami rozhazovali plnými hrstmi cizí peníze? Stejně vám vsugerují, že chyba je ve vás, protože jste je neposlechli.
Nepřiznají si, že vlastní život prožili ve lži nebo se v něčem mýlili. Raději se budou tvářit, že na jejich názorových a charakterových přemetech přece není nic špatného, a že to tak vlastně sami chtěli.
Když z obličejů padají masky, místo jejich odhození je nutné si je urychleně nasadit zpět a co nejsilněji si je připevnit k hlavě. Co kdyby nás okolí na moment zahlédlo takové, jací doopravdy jsme?
Aby se lidé v takovém prostředí "uplatnili", snaží se přizpůsobit své chování podle toho, co od nich okolí očekává. Žijí ve strachu, že pokud by vybočili z navyklých způsobů a jednali dle vlastního svědomí, systém je vyloučí z "dobré společnosti". Přitom právě tento navenek konformní styl žití plný odcizení je příčinou všech jejich vnitřních zmatků a neštěstí. Události se kolem nich valí takovým tempem, že pro běžného člověka není možné pochytit jejich smysl. Než aby se jimi zatěžoval a hledal jejich skrytý smysl, jeho typickou reakcí je raději odvrátit zrak, nasadit ještě křečovitější úsměv, chápavě pokyvovat a předstírat, že všechno je v naprostém pořádku.
V médiích panuje virtuální realita, politiku ovládli zločinci a pokrytci a z miliard lidí, kteří by se tomu mohli postavit, se stali apatičtí jedinci, otupělí každodenním shonem.
V posledních letech tuhle falešnou hru nikdo ani nezastírá. Novináři, kteří lžou a manipulují od rána do večera, nás zároveň poučují o potřebě boje proti lžím a manipulacím. Že je dnešní politická linie v rozporu s tou včerejší? Že jsou schopni ze dne na den otočit své postoje o 180 stupňů podle toho, odkud zrovna přišly nové pokyny? Že skutečný život člověka, který se vydával za morální vzor, odporuje tomu, co celé roky hlásal? O co jde, už jsme si na tyhle gumové charaktery našich papalášů a presstitutů zvykli, ne?
Pokud jsou média schopna vytvořit iluzi masových demonstrací po celé Ukrajině, jaký problém by pro ně například představovala inscenace falešného teroristického útoku s automatickým svalením viny na Rusko a následným rozpoutání světové války? Jisté pokusy zde již byly a nevěřím, že by se podobný scénář již dlouho nevyskytoval v chorých mozcích evropských lídrů.
Jakým jiným způsobem, než rozpoutáním války, hodlají řešit bezuzdné zadlužování ve prospěch Ukrajiny v naději, že zbrojením jednoho loutkového a korupcí prolezlého státu porazí jadernou velmoc (a zároveň jedním dechem slibovat svým občanům ekonomickou prosperitu), to je otázka, kterou by si měla 24 hodin denně pokládat skutečně nezávislá média veřejné služby. Ne se třepat strachy před mocnými a papouškovat každou lež, protože servilita a lhaní je to jediné, co se od nich očekává.
Záměrně vytvářené iluze současného světa přesahují meze lidské představivosti a kryje zcela jiné úmysly vládnoucí moci. Svět zotročených apatických jedinců pod dohledem digitálního gulagu není vůbec fantasmagorickou představou, když se na naši "moderní" společnost podíváme z nadhledu. Vidíme nesmyslné hemžení vystrašených jedinců s cílem nevybočit z davu, pokračovat v onom bezúčelném závodě o udržení vlastní, předem určené pozice ve stádu a - přežít. Viděno shora, je náš svět od globální tyranie jen krůček. Nebo od globální války. Ještě pořád máme možnost se tomu postavit, ale času už moc nezbývá.
Co nás asi čeká v novém roce? Máme nechat zodpovědnost těm nahoře, kteří nám slibují, že naši budoucnost vyřeší za nás?
Nebo přestaneme čekat na spasitele a sami jim vypustíme bazén?