Krizové cvičení systému NWO, druhé dějství: v roli nevědomého figuranta opět student, stejně jako v ostravské nemocnici
Podivnosti okolo střelby na Filosofické fakultě UK, včetně samotného policejního zásahu i jeho mediálního pokrytí naznačují, že se stáváme plnou součástí praktik globalistů a jimi inscenovaných scénářů nastolování světové totality a režimu total control. Opakuje se dějství, známé nejen z obdobných událostí v Evropě i jinde ve světě, ale v lokální podobě dokonce s totožným obsazením: stejně jako při útoku v ostravské fakultní nemocnici z prosince 2019 se klíčovou figurou během akce znovu stává místní student. Zatímco tehdy bylo křivé obvinění nevinného člověka po několikahodinové krvelačné mediální štvanici staženo, v případě pražského univerzitního masakru byl právě tamní, do té doby bezúhonný a úspěšný student bez dalších korekcí označen za pachatele masové vraždy.
Očividné nesrovnalosti v oficiální verzi a bizarní role "novinářů" z jistých obskurních médií zavdává logický důvod se domnívat, zda oni studenti nebyli v obou případech pouhými nevědomými figuranty v předem daném scénáři. Jako ostatně již tolikrát v naší minulosti. Režiséři false-flag operací zjevně při plánování pamatují i na místní reálie, když věnují pozornost právě tomu, aby u zásadní události hrál klíčovou roli opět příslušník univerzitního stavu.
Velký ohlas vyvolal prosincový článek, rozebírající nesrovnalosti v oficiální verzi tragické události z roku 2019, kdy v čekárně ostravské fakultní nemocnice údajně frustrovaný pacient nelítostně postřílel šest lidí. Když týden po publikování došlo k obdobnému útoku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, vyzněl článek téměř prorocky. Paralely mezi oběma útoky jsou až do očí bijící: střílet měl prý "tichý vrah", jehož okolí považovalo za slušného člověka, a jenž prý do poslední chvíle skrýval svou duševní nemoc; záhadná je rovněž motivace střelce k tak otřesnému činu a způsob, jakým nabyl tak rozsáhlý zbrojní arzenál; taktéž se v obou případech opakují podivné "chyby" a "opomenutí" jinak početných a vcelku pohotových policejních jednotek během pátrací akce po údajném pachateli. U obou událostí dokonce figuruje vzorný student jakožto prvotní podezřelý, přičemž v prvním případě se z člověka odsouzeného na odstřel v poslední chvíli stal pouhý svědek, nyní je z jiného studenta v očích veřejnosti odporné vraždící monstrum. I přes neskutečně absurdní "důkazy" to platí doteď.
Nebudu se tvářit, že disponuji kdovíjakou předvídavostí. Když jsem psal, že nikdo z nás neví, co se stane v nejbližších dnech, rozhodně jsem nepředpokládal, že přesně o týden později se staneme svědky události, jež jakoby přes kopírák zreprízuje a nakonec daleko předčí krvavou ostravskou hrůzu z roku 2019. Možná v tom bylo jen jakési neblahé tušení, nabyté z mnohaletého sledování místního i světového dění, což usnadňuje chápat souvislosti a dokázat je spojovat v logický celek.
K přibližnému odhadu dalšího vývoje událostí pak dojdete zcela snadno. Stačí, když znáte plán, k němuž to všechno směřuje a pozorujete dění kolem sebe. Když jej sledujete dostatečně dlouho, vidíte totožné metody, nástroje a procesy, směřující k cíli onoho plánu. A onen plán není nic, po čem bych musel složitě pátrat. Ten nám po částech otevřeně sdělují a odhalují samotní jeho režimní strůjci (NWO, Total Control, PNAC, Great Reset, depopulace, systém sociálních kreditů, bezhotovostní společnost, globální policejní stát, masová vakcinace atd.). Bohužel se ukázalo, že ONI v tom svém plánu jedou na plné obrátky a nedají nám vydechnout ani přes vánoční svátky.
Nehodlám opakovat, co už dříve a lépe popsali jiní. Na podivné aspekty celé události poukázali a rozebrali je např. Petr Hájek na Protiproudu, Jiří Havel tamtéž, Martin Koller na Paralelně, Ivan Kratochvíl u Petra Bureše nebo tradičně precizní Nikola Bornová).
S odstupem se totiž jako nejvíce podstatný jeví fakt, že nám byla vlastně podruhé, tentokrát ve větším měřítku a se širším mediálním dosahem demonstrována metoda inscenovaného false-flag teroru jako nástroje k vyvolání celospolečenského šoku a následnému prosazení patřičné agendy. Zároveň nám byl opětovně předveden onen model dehonestace a likvidace člověka, označeného bez jakýchkoliv důkazů (nebo s důkazy velmi pofidérního rázu) za zločince / teroristu / vraha, přičemž pouhé zveřejnění fotografie ve veřejných sdělovacích prostředcích vyvolá nenávist rozhořčeného davu a volání po veřejném lynči. Doba trvání davového šílenství a lynče pak bývá různě prodlužována či zkracována, až do okamžiku dopadení "pachatele", případně do oznámení, že... došlo k omylu a uvedená osoba se ničeho nedopustila a je tudíž nevinná. Volání masy zfanatizovaných ovcí se pak přesune k další předhozené oběti.
Reálná demonstrace tohoto importovaného modelu byla názorně popsána právě v předchozím článku. Kdo to nezaznamenal, ať si připomene záznam živého vysílání ČT24 z prosince 2019, kdy pár hodin po střelbě v ostravské nemocnici došlo k veřejnému lynči studenta ostravské fakulty, jehož tvář byla policií a sdělovacími prostředky předhozena vystrašeným a pomstychtivým ovcím jako obličej vraha šesti lidí. Až po hodině a půl byla jeho fotografie stažena a za vraha z ničeho nic označen jiný člověk.
Nemohu si pomoci, při sledování dramatu na Filosofické fakultě v Praze roste moje jistota, že domněnka z prosincového článku byla správná a nikoliv Ctirad Vitásek, ale slovenský student Juraj S. měl být oním původním a definitivním obviněným ze střelby v čekárně traumatologie. Téměř totožný průběh, skoro jako přes kopírák, přece mělo přece i krvavé divadlo na pražské vysoké škole: zatímco před čtyřmi lety ještě stihli režiséři verzi o vině studenta v červené bundě, dlouhé hodiny nelogicky udržovanou v mediálním prostoru, nakonec odvolat, jiný student už takové štěstí neměl, a byl tudíž vaporizován. Opět slyšíme stejně udivené reakce z okolí rodiny "vraha": zděšení, šok, nikdo nechápe, jak to mohl udělat tak vzorný a dosud naprosto bezúhonný student. Totožná slova jsme slyšeli i před čtyřmi lety a nesporně by zazněly i v případě od sousedů a kolegů studenta, křivě nařčeného z vraždy, pokud by si strůjci usmysleli dohrát prvotní scénář.
Nevinný student vs. student - "vrah". Nebo naopak? Jak nepatný je v tom rozdíl - pár minut mezi mediálním nařčením a omluvou? Tolik shod a přímých souvislostí, že to nevidí jen hluchý a slepý.
Paralely s útoky z Londýna 2005 a Paříže 2015
Režim si tak opět otestoval model použitý už vícekrát za posledních několik desetiletí během četných inscenovaných teroristických útoků v různých zemích a pokračuje v tomto počínání i nadále s naprostou bezohledností a suverenitou. Příkladů z minulosti podle stejného vzorce nalezneme hned několik. Například ze zpravodajství během teroristických útoků ve Francii v roce 2015 jsme se nejprve dověděli, že TŘI útočníci rozstříleli redakci francouzského týdeníku Charlie Hebdo, připojeny byly jejich fotografie a snímky z místa činu. Ze tří potvrzených útočníků zůstali další den jen dva, to když se třetí "terorista" přihlásil policii, že byl v době útoků ve škole, což potvrdily desítky svědků. Přesto zůstal mezi podezřelými a o jeho dalším osudu panuje ticho. Kdo byl skutečně tím třetím teroristou, dodnes nikdo neví.
O dva dny později došlo k přepadení košer obchodu v centru Paříže. V první verzi na židovský obchod zaútočil Ahmed Coulibaly spolu s manželkou Hayat Boumeddienovou a personál obchodu vzali jako rukojmí. Média přinesla svědectví unesených, kteří s únoskyní hovořili (prý na ně byla hodná). Policisté následně při zásahu Coulibalyho zastřelili, ale jeho manželka dle vyjádření policie stihla uprchnout. Když si vyhledáme tehdejší on-line zpravodajství z redakčních webů, které ještě nesmazali, dočteme se, že "policisté jsou naprosto jistí", že Coulibalyho manželka v obchodě skutečně útočila a "nyní je na útěku, je ozbrojená, ale není známo, kdy se jí podařilo utéct". Jednou z variant bylo, že "se jí podařilo utéct spolu s rukojmími".
Následně se scénář proměnil v šílenou konspirační teorii, kterou by nevymyslel ani ten největší paranoik. Upřesnění připomíná hlášení Rádia Jerevan: ano, teroristka skutečně utekla, ale dokonce ještě před útokem, při němž měla držet rukojmí a povídat si s nimi. Ve skutečnosti stihla uprchnout ještě dříve, než s manželem přepadla onen obchod, tudíž se přepadení vůbec nezúčastnila, neboť se nenacházela na území Francie. Týden před útokem totiž odletěla do Turecka a v den přepadení obchodu v centru Paříže přešla hranici do Sýrie. Pokud nechápete, nijak se tím netrapte. Důležité je, že osoba Hayat Boumeddienová stále figuruje v médiích jako teroristka, která v lednu 2015 zaútočila na obchod v centru Paříže. Média obrátila celou verzi vzhůru nohama, ale kývající stádo původní verzi žere dál.
Státně-mediální propaganda se při inscenaci false-flag teroru předvedla i v červenci 2005 referováním o teroristických útocích v Londýně a dokázala, jak dokonale absorbovala Goebbelsovu poučku o stokrát opakované lži. Původní verze hovořila, že hlavním strůjcem útoků byl egyptský chemik Magdí Mahmúd Našar, napojený na al-Kájdu, který skupině atentátníků šéfoval, útoky naplánoval a zároveň sestrojil a dodal bomby. Poté, co se prokázalo, že zatčený Egypťan neměl s útoky nic společného, by se zdálo, že propagandistická mašinérie LOGICKY bude muset odvolat celý z prstu vycucaný příběh o čtyřech mladých sebevražedných teroristech z al-Kájdy, co se souběžně odpálili v londýnském metru.
Ale kdepak s logikou na mediální brainwashing! Pohádka o fanatických muslimech už se v médiích tak pevně usadila (mezitím se na ni nabalily další lži), že už s ní nešlo hnout - tisíckrát opakovaná lež se stala pravdou a žádná průkazná fakta s ní už nic nesvedou! V tisku se tak dál, jako by se nechumelilo, operuje s Egypťanem jako člověkem z al-Kájdy, který útoky naplánoval a dodal sebevražedným atentátníkům výbušniny! Koho zajímá, že pokud člověk obviněný souběžně s třemi "atentátníky" nemá s útoky nic společného, logicky jim nemohl "šéfovat" a celý příběh se od základu hroutí...?
Londýnské útoky z července 2005 měly však ještě jednu tragickou dohru, jež v jistých aspektech vyvolává silné asociace s prosincovými událostmi z let 2019 a 2023 u nás. Čtrnáct dnů po útocích ze 7. července 2005 britská policie zastřelila ve stanici metra Stockwell Brazilce Jeana Charlese Menezese, jenž pracoval v Británii jako elektrikář, neboť jej považovala za jednoho z atentátníků, kteří se den předtím pokusili zaútočit v metru a autobuse. Policisté sledovali Menezese dokonce v jeho bytě a šéf londýnské policie ještě více než 24 hodin po střelbě s jistotou tvrdil, že šlo o nebezpečného teroristu. Britská policie doslova rozstřílela Menezesovi hlavu (palba trvala třicet sekund a do hlavy byl zasažen sedmkrát), neboť se domnívala, že hodlá spáchat sebevražedný útok; původně londýnská policie tvrdila, že Menezes do metra utíkal a přeskakoval turnikety, čímž ještě zvýšil riziko podezření. Záběry kamery ale nic takového nepotvrdily (zdroj: Proč zemřel Menezes, ptá se Británie, Aktuálně).
Brazilský elektrikář nejen že neměl "pod kabátem připevněny výbušniny", jak tvrdili údajní "očití svědkové", zmiňovaní druhý den ve sdělovacích prostředcích, ani neměl "vazby na sebevražedné teroristy, kteří se pokusili na metro zaútočit předchozí den", jak tvrdily jiné zdroje, ale byl to úplně nevinný člověk, zastřelený za pouhé podezření z terorismu! Policie jej údajně zaměnila za jiného podezřelého, Etiopana Hussaina Osmana, jenž svou podobou je Brazilci silně vzdálen (viz titulní obrázek nahoře). Komplexně zpracované informace o této kauze na Britských listech.
Možná máme v tomto případě štěstí v neštěstí, že odhalení tohoto "přehmatu" vůbec proniklo do médií. Vždyť co by se změnilo na praktikách státního terorismu, kdyby jemu podřízené servilní sdělovací prostředky onoho muže prostě označily za jednoho ze sebevražedných atentátníků a jeho fotografii zařadily k sérii podobenek ostatních "prokázaných" teroristů? Vůbec nic! Nějaká smyšlenka o kontaktech mladého Brazilce s Al-Kajdou, dodatečně vpuštěná do médií, by celou protiteroristickou hysterii jen patřičně usměrnila do patřičných mezí dosavadních lží. Vždyť k tomu mnoho nescházelo. Stačí si jen připomenout, jaké titulky přinesly naše deníky den po vraždě nevinného člověka v britském metru (níže titulní strana Lidových novin z 23. 7. 2005): Policie zastřelila teroristu.
Myslíte, že se naše média v dalších dnech za tuto sprostou lež omluvila? Ale jděte...
Z brazilského elektrikáře se tedy nejprve stal terorista s výbušninami ukrytými pod kabátem. Dlouhodobé sledování a vyšetřování britské policie to prý jasně potvrdilo. Při vstupu do metra se choval podivně a přeskakoval eskalátory. Byl proto právem eliminován jako nebezpečná osoba. O den později se ukázalo, že nic z toho nebyla pravda a z teroristy se stal opět obyčejný brazilský elektrikář. Bohužel, ke své práci se již nevrátí, omlouváme se vám za nedopatření, stala se chyba. Vašeho syna jsme zastřelili jako špinavé prase, to se nám občas stane, když potřebujeme sehrát falešné představení a dojdou nám krizoví herci. Nakonec však dosáhneme stejného cíle, který jsme si naplánovali a smrt vašeho syna jako záminka pro vyvolání strachu a další krok k nastolení policejního státu nám k tomu vhodně posloužila. Tímto vám děkujeme za pochopení a vyjadřujeme upřímnou soustrast.
Prosinec 2023 na Filosofické fakultě podle stejného scénáře
Jakoby se před námi odehrával jeden a ten samý scénář. Sledujeme živé televizní a internetové přenosy z mimořádných událostí, jež dostávají ve vysílání celoplošných kanálů výjimečný prostor. Přenosy vynikají neobvykle rychlým pokrytím za účasti různých privilegovaných "novinářů" snad od okamžiku prvního výstřelu, včetně pohotového nasazení zasahujících složek ještě před spuštěním plné "akce". Rozhodně však v televizi neuvidíte on-line živou reportáž z vašeho města či sídliště, kde dochází k "běžné" kriminalitě i vraždám několikrát za den a kde slyšíte policejní houkačky téměř každou půlhodinu. Není u nich předem dán mediální scénář s jasně předepsanými body a tradičními atributy.
Krvavé představení, jehož jsme byli svědky před svátky na Filosofické fakultě v Praze, jakoby z oka vypadlo scénářům podobných útoků z let nedávných. Česká variace na 11. září má však tolik trhlin, až to vypadá, že režiséři poněkud překombinovali původní zadání. Sami sobě tak zkomplikovali situaci, že teď nelze událost srozumitelně vyložit veřejnosti.
Příběh o vzorném 24letém studentovi, který si prý nakoupil hromadu zbraní za statisíce, a nikomu to nepřišlo divné, pak si zajel MHD zastřílet do Klánovického lesa, odkud navedl policii na falešnou stopu k ubytovně cizinců, je od svých základů z oblasti fantasmagorie. A co teprve tím, co následuje: o týden později pak muže zákona dokonale zmátl tím, že ohlásil sebevraždu a odjel do Prahy na přednášku, což sice policii zalarmovalo, ale ne zas natolik, aby studenta kvůli jeho zastřelenému otci, nalezeném v jeho domě s nastraženou výbušninou považovala za tak velké riziko. Kamerový systém jistě není tak dokonalý, aby po celém úseku cesty z Hostouně do Prahy zaznamenal člověka v balistické vestě s obřím nákladem zbraní, kráčející směrem k budově fakulty v centru hlavního města. Proto když pachatel nedorazil na přednášku, řekli si na policejním štábu, že už na něj nebudou déle čekat, možná nestihl autobus, nebo si to rozmyslel a odjel zpátky domů zastavit plyn, odstavit výbušný systém a pohřbít otce. Nechali tedy před fakultou hlídat jednoho policistu, ale pro jistotu uzavřeli jedinou únikovou cestu z FF k metru Malostranská, aby měl střelec vyděšené běžící studenty s rukama nad hlavou jako na dlani. Nově přivolaní členové zasahující jednotky prý až do půlky zásahu netušili, že se nejedná o cvičení, ale jistý "novinář" s privilegovaným přístupem k bezpečnostním složkám a zřejmě i tajným službám to naštěstí věděl hned, a už od prvního okamžiku v pozici Ramba a Supermana pomáhal policii odklánět dopravu, střílet na teroristu na balkóně a ještě přitom zpravodajsky pokrývat celou akci. Vše je tak průzračně jasné a srozumitelné, že to může zpochybňovat jedině nějaký odpůrce západních hodnot, agent Kremlu nebo teroristický štváč.
Ministr pravdy a lásky Rakušan si proto pár desítek minut po střelbě pospíšil s ujištěním, že máme důvěřovat pouze oficiálním informacím od policie, protože šířící se dezinformace (které v tu chvíli nikdo nešířil), budou "nejspíš promyšleným útokem ruské trollí farmy". Těmi samými slovy to po něm zopakoval vrchní dozorce kuratoria pro čistotu informací Roman Máca, čímž v žádném případě nechci naznačit, že tito špiclové a agenti myšlenkové policie ve skutečnosti spolupracují s bezpečnostními složkami státu a vykonávají jakousi službu současnému režimu, to vůbec ne! Jejich činnost je jistě záslužná, neboť člověk by měl přece mít jistotu, že nebude považován za paranoika jen proto, že příliš věří médiím. Režimní novináři, společně se svými najatými provokatéry a špicly, rozesetými po celém internetu, by proto měli neustále provádět školení, aby ti příliš pochybující byli schopni se správně se zorientovat v tom, která verze události je nevyvratitelně pravdivá a jaký výklad událostí je jen opovrženíhodnou spikleneckou teorií. Máme právo vědět, že oficiální zpráva z médií, kterou jsme si přečetli před 10 minutami, je už nyní čistě paranoidní konspirační teorie a z původní spiklenecké teorie se stala pravda. Jako u Orwella.
Divadelní představení na FF UK obsahovalo všechny tradiční atributy inscenace státního teroru, sehraného pro média a veřejnost, jak je známe z mnoha příkladů z minulosti. Nechyběl snad ani jeden: mediální pokrytí od prvního okamžiku, ikonické záběry pro tisk a televizi, příběhy hrdinů a nakonec i dodatečně objevené "důkazy". Režiséry představení už celkem nezajímá, že nově zakomponované poznatky odporují týden staré první verzi události, jako tomu bylo u informace o nálezu dopisu s přiznáním pachatele v domě, který měl vyletět do povětří (zjevná chyba v koordinaci scénáře) nebo v případě vraždy v Klánovickém lese, kde policie otevřeně spekulovala o pachateli z okruhu cizinců z místní ubytovny. Strůjci těchto operací zjevně spoléhají (přiznejme, že právem) na to, že běžný konzument zpráv si už nebude pamatovat, co slyšel před týdnem a rozporů v logice si vůbec nevšimne.
Manipulátor Jan Cemper v té souvislosti dokonce píše, že "s verzí, že vrahem [v Klánovicích] je cizinec ve skutečnosti spekulovala senzacechtivá média". Přitom tuto "spekulaci" přinesly a citovaly všechny hlavní tištěné deníky, mj. deník Právo a jeho webová verze Novinky: "...kriminalisté mají pátrat po konkrétním muži, nejspíš cizinci. Navíc mají kriminalisté jeho identikit." Novinky jako senzacechtivé médium? Honzo, nestydíš se?!
Mezi důležitými aspekty inscenovaného teroru nesmí chybět ani podivné "omyly" a nečekaná "opomenutí" během zásahu policejních složek, jež umožní úspěšnou realizaci útoku. Z těchto "chyb" pak vznikají naaranžované záběry a snímky pro média, z nichž se posléze stávají ikonické fotografie, tvořící "legendu" pro připomínku u dalších výročí tragédie.
Pamatujete na snímek vyděšených sestřiček z ostravské nemocnice, ukrývajících se mezi policejními vozidly po střelbě v prosinci 2019? Pokud se mnozí podivují, proč policie uzavřela jedinou možnou únikovou cestu z fakulty v Kaprově ulici na metro Staroměstská a vyhnala vyděšené studenty s rukami nad hlavou na náměstí Jana Palacha přímo na mušku střelce na balkóně fakulty, tak právě proto. Emotivní snímek dramatického útěku studentů na vyprázdněné náměstí přímo do hledáčku střelce se tak stal oním ikonickým snímkem pro média a veřejnost, s nímž se budeme setkávat při každé další připomínce těchto událostí. Video amerického studenta, který tuto scénu zachytil od samého počátku, opět svědčí o inscenaci celého okamžiku, stejně jako v případě záběru sestřiček z ostravské nemocnice: zatímco v médiích to vypadalo, že takto probíhala evakuace snad celé fakulty, ve skutečnosti policie žene prázdným náměstím skupinku cca deseti vyděšených studentů (potvrzuje to foto z jiného úhlu v tomto článku na SeznamZprávách, pikantní je zmínka, jak autorce snímku připadalo, že se cosi natáčí).
Zpětně se dozvídáme, že údajný střelec - student historie David Kozák byl schizofrenik. Nestačím se divit, jak snadno všichni ti schizofrenici dokáží shromáždit tak obrovské množství zbraní během několika měsíců (zbrojní průkaz si Kozák prý pořídil letos v květnu!), aniž by to někomu nepřišlo podivné? Všichni musíme na kdejakém úřadě předkládat desítky ověřených dokumentů, abychom obdrželi obyčejné potvrzení k čemukoliv a prokazovat vlastní majetkové poměry, přičemž detailní prověřování úřadů mnohdy zasahuje hluboko do soukromí; lidé přicházejí o peněžní příspěvky na zvládání své invalidity, pokud včas nedoloží kdejaké nesmyslné doklady o zdravotním stavu (jiné příklady zde nebo zde) či jsou jim odjímány přídavky na bydlení... Ale pokud si údajný schizofrenik během několika měsíců u policie registruje desítku střelných zbraní pár týdnů po získání zbrojního průkazu, vše najednou jde jako po másle.
Podivuje se tomu také bývalá policejní vyšetřovatelka Jiřina Hofmanová v rozhovoru pro TV Prima. Zkušená kriminalistka není jediná, komu připadá oficiální verze podivná. Ve skutečnosti totiž vůbec nedává smysl. Když však víme, s jakou sebejistotou policie i režimní aparát tuto pohádku opakovaně vypráví, neslyšíme jediného slova pochyb, a dokonce ani náznak snah o vyšetřování několika naprosto bezprecedentních porušení zákona o zbraních a vyhlášky o posuzování zdravotní způsobilosti, těžko se někdy se z oficiálních zdrojů dozvíme pravdu.
Místo na střelce se policie okamžitě po útoku zaměřila na lidi, komentující útok na sociálních sítích. Odvrácení pozornosti od vyšetřování příčin masakru ke sledování kdejakého plkání na internetu je tak okaté, že je z toho zřejmé, o co tady v této předvánoční psychologické operaci jde. Posedlost Rakušanova ministerstva bojem s "dezinformacemi" a odhalováním protistátních názorů, dostala konečně příležitost pro své uplatnění.
Mimochodem: je úplně zbytečné zaobírat se zkoumáním pravosti jakéhosi na první pohled pofidérního účtu Davida Kozáka na Telegramu, na němž prý v ruštině pár dnů před střelbou oznámil, že hodlá spáchat sebevraždu a střílet po lidech. Zjevně se jedná o další zoufalou akci člověka jménem František Vrabel, jenž se mermomocí snaží Ministerstvu vnitra v rámci boje proti "hybridním hrozbám" prokázat svou potřebnost. Podobnou trapnost Vrabel předvedl již v době prezidentské volby v lednu 2023, kdy si u ruských hackerů pod přezdívkou Frank, objednal a nechal vytvořit web, jenž posléze rozšířil fámu o smrti Petra Pavla. Informace z ruského webu měla potvrdit pravdivost zkazek o působení ruské propagandy a šíření dezinformací u nás. Posléze vyšlo najevo, že za vytvořením webu stál právě Vrabel ("osoba jménem Frank"). Stejný rukopis v kauze telegramového účtu je lehce čitelný. Pod přezdívkou Frank figuruje František Vrabel i na sociální síti LinkedIn.
Pokus o vytvoření "autentického" účtu Davida Kozáka na síti Telegram je další trapná Vrabelova eskapáda, korunovaná tím, že Kozákovi přisuzuje inspiraci ruskou dívkou, jež střílela na své spolužáky. Chápete to? Český vysokoškolák se pro svůj čin inspiruje 14letou holkou z Ruska, zatímco nezmíní motivaci ani jedinou z četných masových střeleb v amerických školách, ani jinde ve světě. Falešnému Kozákovu účtu proto není nutné se dále věnovat. Jeho samotné zjevení chvíli po útoku (a následné rychlé zmizení) je jen důkazem, že plán celé akce byl kýmsi vytvořen daleko dříve a tento pokus naroubovat jakýsi "manifest" na jméno Davida Kozáka byl snahou narychlo podpořit oficiální příběh a ještě jej propojit s "ruskou stopou".
Čeho bychom si však všímat měli, je mediální pokrytí, jež opět činí z celé události bizarní přehlídku neuvěřitelných "náhod" a zázračných "shod okolností". K tomu nám opět skvěle poslouží záznam živého zpravodajství v archivu ČT 24 (Přenos ČT24 21. 12. 2023 15:40).
Jak vidíme ze záznamu kontinuálního zpravodajství ČT24, dění z místa před 16. hodinou přenášel pro Českou televizi náhodně přítomný redaktor s ruční kamerou či mobilem, jehož jméno neznala ani moderátorka ve studiu, ani režie. Až později jsme se dověděli, že jde o Dušana Šulce z redakce publicistiky ČT. "Blíže jsme se dostat nemohli, policie vše uzavřela," hlásí redaktor Šulc a doplní, že se nachází na křížení ulic Široká a Žatecká.
Zatímco redaktor České televize, spolu s reportéry jiných televizí, tedy improvizovaně snímá dění na křižovatce vzdálené několik stovek metrů daleko od fakulty a není dlouhé desítky minut vpuštěn ani o krok vpřed, jakýsi privilegovaný "novinář" Jiří Forman z webu Aktu.cz od prvních minut prý "pokrývá zásah policie" přímo na místě střelby. Pak pobíhá téměř souběžně s policejní zásahovkou (prý policii asistuje a "monitoruje střelcův pohyb, pomáhá například odklánět dopravu a evakuovat lidi z fakulty"!), dokonce přímo před budovou, kde se střílí, a to ve chvíli, kdy Česká televize nemá na místě svého regulérního reportéra, natož přenosový vůz. Forman dokázal zásah policie během "nečekaného" útoku pokrývat už kolem třetí hodiny odpoledne a natáčet situační záběry jako z hollywoodské policejní honičky.
"Někteří mě vykazovali z místa, ale pak pochopili, že se jim snažím pomáhat," vysvětlil Forman důvod, proč policie nevykázala civilistu se střelnou zbraní (!) z místa masové střelby (Extra.cz). Formanovi kolegové z jiných médií a různí mudrlanti ze sociálních sítí se ještě rozplývají nad jeho "hrdinstvím". Přijde tohle někomu normální? Dočkáme se někdy od policie vysvětlení Formanovy přítomnosti během akce?
Na webových stránkách Jiřího Formana se dovídáme, že působí jako dýdžej a moderátor na různých akcích a v současné době pracuje ve zpravodajské agentuře aktu.cz, která dodává zpravodajství snad do všech existujících deníků, televizí, časopisů i webových magazínů. Ideální pozice pro zajištění jednotné linie zpravodajství při zásadních událostech dle požadavků režimu. Ono sousloví "zpravodajská agentura" přitom může mít dva různé významy a odůvodnit, proč policii nevadila jeho přítomnost na místě masové střelby.
V říjnu 2023 se Forman objevil jako "zvláštní zpravodaj deníku Právo/Novinky.cz v Izraeli" a popisoval přípravu židovského státu na válku po útoku Hamásu na Izrael. V deníku Právo přitom nikdy v minulosti nepůsobil, ani do něj nepřinášel zpravodajství, nepsal komentáře. Opravdu zvláštní zpravodaj. Blíže k pochopení souvislostí o této osobě doporučuji článek Kto je akčný hollywoodský hrdina, novinář Jiří Forman z inenoviny.sk, který všechny detaily o této podivné osobě, tvořící mediální "realitu" útoku z pražské Filosofické fakulty, přináší pohromadě.
Forman je zjevně další předvídavý člověk, jako byli izraelští "studenti umění", resp. zaměstnanci stěhovací firmy, kteří 11. září 2001 v ulicích New Yorku výskali nadšením z teroristických útoků a vysmátí si fotili hořící věže WTC. Když se po krátkém pobytu ve vazbě dostali na svobodu, svou přítomnost na místě v rozhovoru pro izraelskou televizi vysvětlovali slovy, že cílem bylo "zdokumentovat tuto událost" ("Our purpose was to document the event," reportáž ABC News zde, článek zde). Pro celý okolní svět byly tyto útoky naprosto nečekané a šokující, ne však pro tyto izraelské mladíky, kteří už čekali na místě a radovali se nad tragédií, jako by snad o útocích z 11. 9. 2001 věděli předem.
A zatímco zvláštní zpravodaj(ec) Forman prý od začátku "pokrýval zásah policie", samotní zasahující policisté, včetně velitele zásahu, neměli dlouho ani povědomí, zda se jedná o skutečný zásah, nebo jen běžné cvičení. Jak vypověděl podporučík Radomír Bohuslávek, jeden v velitelů na místě zásahu: "Jedete na místo a nevěříte tomu... Uvěřili jsme tomu až někdy v polovině zákroku," shrnul Bohuslávek s tím, že mu situace připomínala cvičení, jelikož podobně vypadají scénáře během, včetně figurantů. "I na tom místě jsem měl pocit jako by šlo o cvičení a že někdo vyběhne a řekne: 'Stop'."
Opět zde máme stejný scénář, jaký se odehrál již tolikrát v minulosti: zasahující složky považují běžný výjezd za krizové cvičení, ovšem scénář "simulace" se v průběhu akce promění v reálný teroristický útok. Velitele zásahu jistě nelze podezírat z nezkušenosti a určitě nebyl sám, komu průběh akce svou improvizací, záměrnými nedostatky v koordinaci a neznalosti dalšího plánu připomínal cvičení.
Už jen z faktu, že nejprve byla policejní zásahovka vyslána do jiné budovy, to vypadá, jako by skutečně někdo záměrně mařil zásah vyvoláváním protichůdných rozkazů a zamezoval policii přístup k reálným informacím, přičemž důležitější než záchrana životů a zastavení střelce bylo vytvoření dramatických snímků pro média. K tomu posloužil vyškolený privilegovaný "novinář", jenž byl na rozdíl od zásahovky na správném místě včas a vždy obdržel ty správné informace.
Je vůbec zvláštní, jak mohly policejní složky na místě zásahu tolerovat civilistu, pobíhajícího se střelnou zbraní, když mohlo hrozit jeho ztotožnění se střelcem. To samé platí o další zvláštní postavě Aaronu Günsbergerovi, majiteli košer restaurace na Malé Straně, který se o sto metrů dále promenádoval v neprůstřelné vestě, přímo pod očima hlídkujících policistů. Günsbergera můžeme zaznamenat i v živém vysílání ČT24 v čase 15:42 hod., kdy se na poloprázdné ulici zjevuje přímo před objektivem, jde se cosi zeptat policistů a po půl minutě odbíhá zpět.
V té době bylo teprve pár minut po střelbě, ovšem obyčejný restauratér byl pohotově připraven v plné výstroji. Nevídaný postřeh a obdivuhodně rychlá reakce. Pokud se nemýlím, mimo něj se na místě jako jediný civilista v balistické vestě pohyboval už jen pachatel na balkóně Filosofické fakulty (ať už to byl kdokoliv).
Günsberger poté rozdal několik rozhovorů do našich i zahraničních médií (objevil se v ČT24, na info.cz, v Právu/Novinkách chválil práci policie, i jinde), v nichž se svěřoval, že měl nejdříve obavu, zda nejde o útok na židovskou komunitu a poté o svou dceru, která byla zrovna přítomna na fakultě. Pozoruhodné, jak osoby z minoritní skupiny 0,04 % populace, se pokaždé nachází místech dramatických událostí našich i světových dějin.
Jakkoli byl postup policie před útokem a během něj zmatený a zpomalený, kdy jednotky jakoby vůbec netušily, ve které budově mají zasahovat a jak se zorientovat ve spleti fakultních pater a chodeb, následná akce po smrti střelce byla naopak blesková. Podle svědectví studentky Alžběty Pecháčkové, uveřejněné v tištěných Lidových novinách (23. 12. 2023) již hodinu po masové vraždě byla všechna těla mrtvých, včetně krvavých stop v areálu fakulty, uklizena. Studentka přečkala řádění střelce v zamčené knihovně v přízemí a dle svých slov se mohla evakuovat o půl páté: "Nikde jsem neviděla žádnou krev či těla. Uklidili tu spoušť předtím, než nás vyvedli," vypověděla.
Hodinu poté tedy nebylo na fakultě ani stopy po krvavém masakru desítek lidí. Když si uvědomíme, že záchranáři po střelbě nesměli vstupovat do objektu fakulty a mrtvé a zraněné museli kompletně vynášet příslušníci policie a zásahových jednotek, je to o to podivnější. Jakoby s policejními obrněnci na místo nastoupila uklízecí rychločeta. Připomínám, že na místě mělo být 14 mrtvých a 25 zraněných.
Asi málokoho překvapí, že pasáž ve výpovědi studentky Pecháčkové o odklizení stop hodinu po masakru v internetové verzi článku na lidovky.cz jaksi schází...
Je toho daleko více, co v příběhu pražské střelby nesedí. Málokomu se chce věřit, že vzorný student historie, u něhož nikdo nepozoroval žádné větší výkyvy chování, je schopen ve 24 letech "z ničeho" nashromáždit zbrojní arzenál za statisíce, který má doma jen málokterý fanda do zbraní, nemluvě o tom, odkud na to vzal peníze (doplnění: údajně si vzal milionový úvěr, viz komentář v rubrice Stručně & jasně z 5 .1. 2024). Z úspěšného a oceňovaného studenta se vmžiku stává psychicky narušený schizofrenik, nejprve zajede MHD do Prahy zastřelit náhodného člověka s dítětem v Klánovickém lese (v té chvíli o něm policie neregistruje žádnou stopu), o týden později pak opět jede MHD do Prahy, tentokrát s obřím báglem napěchovaným zbraněmi a střelivem, a rozpoutá masakr na vysoké škole (policie o něm naopak okamžitě hned ví vše).
Mnozí si povšimli, že podoba údajného Davida Kozáka na fotografii z databáze občanů ne zcela odpovídá střelci na (záměrně?) nejasných záběrech z balkónu fakulty, pořízených zpravodaj(c)em Formanem. A nejen to, na snímku z udělení ocenění za diplomovou práci je Kozák s brýlemi, což by nebylo tak zvláštní (mnozí brýle odkládají, nebo nosí čočky), jako zcela odlišný tvar jeho nosu. Vůbec se nezdá, že by to byl skutečně totožný člověk.
Vlastně by nás to vůbec nemělo překvapovat. Minimálně od 11. září 2001, za déle než dvě desetiletí éry inscenovaných teroristických operací, jsme si na všemožné manipulace, nelogičnosti, protiřečící si svědectví, aranžované scény a evidentně falešné "důkazy" zvykli. Jsou nám ukazovány fotografie osob, které na místě činu vůbec nebyly. Jsou nalézány papírové doklady "teroristů" na místě, kde údajný tisícistupňový žár tavící se oceli rozdrtil dvě stopatrové věže na prach. Na místech útoků se shodou náhod vždy nachází aspoň jeden kameraman, který na podivně prázdné ulici mnohamilionové západní metropole zachytí akci teroristů, jak si pohodlně, jako podle scénáře v nějakém filmu, vykračují za svým cílem. Posloucháme výpovědi "svědků" o tom, jak si povídali s únosci, přitom ti v tu chvíli pobývali na druhém konci světa. Za pachatele masových vražd jsou označováni lidé, o nichž se o pár hodin dozvídáme, že byli pouhými svědky. Jednou slyšíme, že útočník byl eliminován, o chvíli později, že spáchal sebevraždu. V tisku si přečteme, že policisté při zákroku zabili teroristu, pozítří že se stal omyl a mrtvý byl jen komusi podobný.
Přesvědčili jsme se, že režimní propaganda dokáže udělat z nevinného člověka teroristu a jeho obličej nechat mediálně vystavit reakci rozzuřeného davu. Známe i případy, kdy se naopak z kriminálníka stal národní hrdina. George Floyd byl kriminálník s temnou minulostí, jeden sehraný policejní zásah z však něj vytvořil nevinnou, utlačovanou oběť policejní zvůle, načež agenda k vytvoření jeho mediální "legendy" (ikony s jeho tváří, slogany, mediální ohlasy, platforma BLM) byla zjevně připravena dopředu. Jaký problém je pro režimní agendu vytvořit z bezúhonného člověka kriminálníka a masového vraha?
Jindy tolik ukecaná média a novináři v případě střelce z FF UK drží bobříka mlčení, několik týdnů po události nevíme o Davidu Kozákovi téměř nic; neznáme jeho spolužáky, ani bývalé, ani současné, neznáme jeho rodinné zázemí, nevíme nic o jeho dětství, dospívání, studiu, plánech a celém jeho životním osudu, jakoby to byl nějaký fantom, který se na Zemi zjevil teprve v prosinci loňského roku. Mladí lidé na sociálních sítích dokumentují svůj život téměř v reálném čase, zveřejňují detaily ze svého soukromí, popisují své okolí, koníčky, záliby, rodinné vazby, natáčejí se při každém pohybu, ale jedinými záběry Davida Kozáka jsou dva snímky z databáze občanů a z fakultního ocenění, pak už jen Formanovo video s nejasným obličejem na balkóně, toť vše. Nikdy neměl nikdy žádné přátele, nikoho neznal a nikdo neznal jeho, v posledních letech se s nikým nesetkal; jeho fotografie je nám najednou předhozena jako tvář masového vraha, potají připravujícího největší masakr v dějinách republiky.
Všimli jste si, jak jsme se za uplynulá léta mediálních manipulací postupnými kroky dostali do doby, kdy je možné lidem předhodit k uvěření absolutně cokoliv? Kdo dnes není přilepený k televizi, visí na sociálních sítích a přestává vnímat, co je skutečná realita. Stádu lze vnutit jakoukoliv lež nebo iluzi daleko snadněji, než kdykoliv v minulosti. Stačí pár dramatických záběrů s pohyblivými obrázky, bombastické titulky a sugestivní komentář, a nikdo nedokáže odlišit, zda jsme sledovali realitu, nebo virtuální simulaci, koordinovaně šířenou do mediálního prostoru z jednotného centra.
Jednoho dne se může stát, že v televizi uvidíte fotku svého souseda a "nejdůvěryhodnější" zpravodajský kanál ve Sluneční soustavě vám sdělí, že váš soused právě spáchal masovou vraždu a byl odhalen jako člen místní tajné teroristické buňky. Z počátku vám to přijde podivné a nebudete tomu věřit: vždyť před týdnem jste se sousedem mluvil, a připadal vám vcelku normální; vyprávěl vám, kam plánuje jet na dovolenou a co si hodlá pořídit do bytu. No jo, ale teď v televizi ukazovali rozmlžené záběry, jak vchází do budovy školy a v ruce drží kulomet a poté agentury vydaly zprávu, že nějaký šílenec postřílel několik desítek osob v nedaleké škole. Na fotografii poznáte onoho souseda a připojeny budou snímky z "jeho" profilu na sociální síti (o němž jste neměli tušení, že by někdy měl), kde stojí v černé kukle a chlubí se svým arzenálem zbraní. Média pak přinesou zprávu, že na sítích pravidelně vyjadřoval podporu teroristickým organizacím a oslavoval islámské atentátníky a jejich útoky v západních zemích.
Hm, když to říkají v televizi a policie má tolik důkazů, tak to bude asi pravda?! Ale koho by napadlo, že váš soused je terorista, že? Na takové lidi si je nutné dát pozor, příště musím být obezřetnější a pořádně si ověřit, s kým se vlastně setkávám. Je dobře, že policie a tajné služby souseda včas odhalily, teď nám momentálně nic nehrozí a všechno bude, aspoň na chvíli, v klidu. Je vidět, že naše vláda a bezpečnostní složky to s námi myslí dobře a stará se o naše bezpečí. Teď se ničeho nemusíme bát, když víme, že dalšího případného teroristu dokáže režim včas odhalit.
Všechno vám dojde až v okamžiku, kdy zjistíte, že došlo k dalšímu odhalení teroristické buňky a tím dalším "teroristou" jste vy sám. Ráno si pustíte televizi a spatříte v ní svůj vlastní obličej s následnou pátrací relací po ozbrojeném střelci, který hrozí masakrem lidí po celé zemi. Všemi médii bude dunět mimořádné zpravodajství, celý internet zaplaví nekonečná kvanta sdílených fotografií vaší tváře a vystrašené masy lidí budou volat po vaší okamžité likvidaci. Nedostanete šanci se bránit proti lži a pomluvě, ani se obhájit z křivého obvinění, neboť vám to nikdo nebude věřit (vaše záběry ze střelby, vytvořené pomocí umělé inteligence, zahltí celý internet a budou se promítat na velkoplošných obrazovkách). A koneckonců: vy jste se přece stýkal se sousedem, že? Jak jsem již popisoval v předchozím článku, režimu se takto bude dařit vyvolávat strach a s pomocí zfanatizované lůzy likvidovat nepohodlné. Že si v případě jakýchkoliv pochybností dokáže režim vyrobit i dodatečné "důkazy" vaši viny, už snad po kuriózním sloučení klánovického případu se střelbou na fakultě málokdo pochybuje.
Tento článek nezpochybňuje události na pražské FF UK z loňského prosince, ani počet mrtvých. I během false-flag teroristických útoků umírají (hlavně) nevinní lidé a mrtví jsou bohužel naprosto skuteční. Reálný byl jistě i jakýsi střelec, ovšem zda to byl skutečně onen vzorný student Univerzity Karlovy, či zda svůj čin spáchal z vlastních pohnutek, nebo máme do činění cosi s naprogramovaným jedincem a obětí tajného programu zásahů do vědomí, to zatím nevíme. Z dostupných "důkazů" a videozáběrů to posoudit nelze, neboť na nich vidíme jen postavu, připomínající spíše jakýsi přízrak. V každém případě tato událost svými obřími nesrovnalostmi v logice a provedení vzbudila v lidech daleko více pochybností a nedůvěřivých hlasů než v minulosti. Ukazuje se, že čím dál větší část obyvatelstva nelze tak lehce oblbnout, a ani běžní konzumenti mainstreamu už nevěří všemu, co jim řeknou. Zvlášť když onen mainstream z nervozity jeho redaktorů a chaosu z protichůdných informací vytváří v matrixu tragikomické chyby.
Kdo četl poslední článek, tuší, že aktuální události jsou opět jakýmsi krizovým cvičením k nastolení nové agendy, která určitě přijde. Zatím nevíme jaké. Režim možná právě zahájil pokus o vstup do systému total control. Musíme dát najevo, že jim to tak lehce neprojde.