Globální kult parazitů a jejich servisní třída: klub vyvolených, do něhož nepatříme a nikdy patřit nebudeme
Zní to jako trapná fráze, ale život nás opravdu každý den učí něco nového. Když už si myslíme, že lidé se konečně začínají probouzet a věci měnit k lepšímu, přijdou volby, a realita nás srazí zpátky na zem. Znovu vidíme, jak jsme byli naivní, když jsme si mysleli, že člověk si přece jisté věci nemůže nechat líbit. Jistěže může. Průměrný občan snese všechno. Kdybych měl parafrázovat titulek předchozího článku, nejen že si tupá většina opět za své zástupce zvolí zločince a parazity, aby jí nadále káleli na hlavu, ale iniciativně si na sebe začne vylévat celé kýble fekálií. A ještě si u toho udělá veselá selfíčka na sociální sítě.
Ne že by to dříve bylo o mnoho lepší, ale posledních pět let si na tomto světě připadám jako ve zlém snu. Kolem nás zuří tajfun, který lidem trhá ruce a nohy, ničí zdraví a životy, likviduje jejich domovy, odnáší majetek i peníze, ale lidi okolo se tváří, že jim to vlastně takový lehčí vánek. Dokud je většině z nich dovoleno naplnit si nákupní košíky a jezdit na pravidelnou na dovolenou, nevnímají pohromu, která se na nich řítí. V průběhu let sice letmo zaznamenali, jak původně "demokratický" režim přitvrdil, donutil je dokonce nosit náhubky a zcela jim zrušil právo svobodně se vyjádřit či rozhodnout, ale to jsou jen zapomenuté "epizody".
Po covidovém divadle a ukrajinské tragikomedii měli v bitcoinové kauze těsně před volbami ideální příležitost pochopit, co se tady děje: že zde funguje jakási vrstva vyvolených s neomezeným vlivem a finančními prostředky, jíž je dovoleno vše. Celá kauza, svým rozsahem zcela mimo veškeré "normy" běžných korupčních skandálů a přesahující hranice chápání možného a nemožného, vyvolala krátkodobě u sebejistých, tzv. "racionálně uvažujících" jedinců s jednoduchým vnímáním "logiky" a "spravedlnosti" lehký zmatek v mysli. Chtělo se po nás, abychom věřili, že majetek ve výši několika desítek miliard, získaný z organizovaného zločinu, se velkoryse ponechává odsouzenému a rozděluje se až poté, co se pachatel (pochopitelně na svobodě) osobně domluví s ministrem.
Nešiřte konspirace, je to jen naše běžná zlodějina!
Bitcoinová rozkrádačka těsně před volbami byla ukázkovým příkladem, jak funguje tento systém a společnost ve vrchních patrech. Kdo to ani teď nevidí, tak to zkrátka vidět nechce, anebo je totálně slepý a tupý. Názorněji už to předvést nelze. Za normálních okolností by kauza musela vyhnat lidi do ulic. Ale to by se nesměla týkat chráněné vrstvy papalášů, proti nimž nemají vlivové agentury typu Milionu chvilek nebo Štítu demokracie stanovenou agendu. Dodnes se k ní nijak nevyjádřili ani médii protežovaní fact-checkeři, kteří jinak obšírně rozebírají kdejaký komentář na sociální síti.
Kauza byla rovněž nad limity chápání průměrného občana, protože s většinou lidí absolutně nehnula. Zatímco obyčejný člověk denně při jednání s úřady, soudy, policií nebo bankami zažívá nekonečné útrapy a martýria, než se domůže svých práv, odsouzenému kriminálníkovi všechny úřady (včetně ministerstva) otevíraly dveře dokořán, dovolily ponechat si miliardy z organizovaného zločinu a pak je za pár dnů vykšeftovat se samotným ministerstvem spravedlnosti (sic!). Následně mu umožnily nerušeně odcestovat do Asie a bezpečně se vrátit zpět. Zde šlo najednou všechno jako po másle, všechny procedury se odehrály v rozpětí několika dnů, včetně miliardových bankovních převodů.
Lidé kroutí hlavou, jak je cosi takového možné; a druhý den se trhají smíchy, když se jim snažíte osvětlit způsob řízení světa přes ovládání finančních trhů a černé fondy spekulativního kapitálu. Miliardová rozkrádačka s temným pozadím je už pro ně "běžná korupční kauza", cosi jako drobná účetní chyba, když vám na účet přijde 178 tisíc jako pirátu Hřibovi.
Jakýkoliv pokus o vysvětlení procesů okolo nich představuje v jejich myslích pouhé "bláznivé konspirační teorie", zvlášť když jejich strůjci pro ně vymýšlejí stále nová označení: Globalizace, IV. průmyslová revoluce, NWO, Agenda 2030, Velký reset, Green Deal... "Vy chcete tvrdit, že nás chtějí zotročit, všechno nám vzít, abychom nic nevlastnili? Že nám vezmou naše majetky, domy, byty, okradou nás o úspory, zničí naše zemědělství a připraví o vlastní obživu? S takovými fantasmagoriemi na nás nechoďte!"
V tu chvíli jedním okem zaregistrují zprávy z médií, že nová politika Green Dealu a emisních povolenek jim už za rok neúměrně zdraží veškeré náklady na živobytí, zvýší náklady na bydlení, a tím pádem okrade o jejich majetky, neboť to finančně nemusí zvládnout. Vůbec si přitom neuvědomí, že jde o dva různé krycí názvy jednoho a téhož procesu! Je zcela jedno, jestli to nazvete Velký reset nebo emisní povolenky - je to jedno a totéž.
To první je ale v jejich očích "paranoidní blud", to druhé ekologicky prospěšný program pro záchranu klimatu, jenž má jisté drobné nedostatky. Naši politici ale pracují dnem i nocí na tom, aby jeho dopady na naše životy nebyly tak drastické. Jistěže, ti samí politici, kteří jej vytvořili nebo schválili!
Stejně jako globální vůdci v pozadí mění názvy pro své agendy, tak i střídají najaté loutky k jejich realizaci. Jistě jste si všimli, že z médií zcela zmizel Elon Musk, jehož byla ještě před půlrokem denně plná média. Jeho agendu mozkových implantátů ke čtení myšlenek z mozku náhle převzala další nastrčená figurka Sam Altman, přičemž Muska stačilo umlčet jedinou výhrůžkou o možném ukončení dotačních miliard, jež byly za celé roky do tohoto nastrčeného "génia" nasypány ("Nejjednodušší způsob, jak ušetřit peníze v našem rozpočtu, miliardy a miliardy dolarů, je ukončit Elonovy vládní dotace a smlouvy. Vždycky mě překvapovalo, že to Biden neudělal!" uvedl prezident Trump. Z toho je jasně vidět, že ani "self-made" miliardáři si nemohou příliš vyskakovat. :) Jejich loutkovodiči jsou vždy připraveni potáhnout uzdu. Ať už jde o Trumpa, Muska, Thiela, Schwaba, Altmana nebo Ellisona, nejsou to skuteční vládci a hybatelé, jen servisní třída těch, kdo nejsou vidět.
Jak trefně poznamenává bývalá investiční bankéřka Catherine Austin Fittsová (doporučuji i její starší rozhovory např. z Otevři svou mysl) ve skvělém dokumentu Agenda: Jejich vize - vaše budoucnost:
"Pokud znáte jména, nejsou to ti z vrcholku pyramidy."
Celý dvouhodinový dokument vřele doporučuji, veškeré procesy plánované globální genocidy a zotročení lidstva jsou v něm v souvislostech podrobně rozebrány. Dozvíte se, jak svižným tempem se mění smysl naší existence na tomto světě. Již nebude záležet na tom, jak tvrdě jste pracovai (na tom ostatně nezáleželo nikdy) a kolik jste si vydělali, abyste mohli relativně "svobodně" žít, ale co jste dělali v posledních 5 dnech / 5 hodinách / 5 minutách. A vaše aktivity budou monitorovány 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Za pozornost stojí i ve filmu zaznamenaná odpověď současného britského premiéra Starmera na otázku, zda by si vybral Davos (sídlo Schwabova WEF), nebo Westmister (sídlo britské vlády). Velice poučné.
Proč si myslíte, že jsou tak sebejistí? A proč si na nás tak dovolují? Protože můžou. Vědí, že když jsou chráněni shora, všechno jim projde.
Bývalý diplomat Petr Drulák ve svém pořadu na Aby bylo jasno na otázku "Jak to, že za všechny kauzy není nikdo nikdy potrestán", odpovídá zpříma: "Ti, co jsou úplně nahoře, ti, kdo vlastní velké majetky (...), tihle lidé jsou nad zákonem. Neexistuje možnost, jak tyhle lidi postavit před soud. To prostě nejde. Oni mají takové obranné mechanismy, mají okolo sebe postavené tak mohutné hradby, že před soudem nikdy nestanou." Spousta velkých kauz sice vede přímo k nim, ale nijak významně je nezasáhnou.
Drulák poznamenává, že v takovém případě udělají to, že obětují nějakého pěšáka. Uvádí osud Topolánkovy pravé ruky Marka Dalíka, což není úplně nejlepší příklad, když se posléze dozvíme, jak dobře se o tohoto "pěšáka" dokázali postarat i poté, co na něj dopadla tvrdá ruka zákona. :) Z náročného pobytu ve vězeňské kobce se nakonec stala celkem příjemná dovolená v penzionu se spoustou času na procházky po okolí. To víte, málokdo si před nástupem do basy může pořídit celou developerskou firmu.
Vezměte si, kolik je mezi námi takových Dalíků, kteří si kdysi cosi dokázali "zařídit", a dodnes z toho mají výhody, které už jim nikdo nevezme? A že se jich poslední dobou nějak nahromadilo. Nedivte se jejich sebevědomí, oni vědí, že vždy budou mít své jisté. "Příteli po boku" našeho prezidenta, jemuž miliony plynou tak nějak samovolně), stejně jako asistentkám vlivných politiků či synovi bývalého poslance ODS za neviditelnou vládní kampaň. Nesmrtelným sourozencům Bendovým, kteří jsou všude a za nic nemohou nebo stejně postiženému Vlastíkovi Válkovi, jenž ve vládní funkci vůbec nic neví a nic neřeší, ale ministerský plat bere pravidelně a do Dubaje na golf si s přáteli vždycky rád zaletí.
Ze svých zlodějen si nic nedělají, mají to pojištěné shora. Vědí, že se jim nic nestane. Nikdo po nich nebude vymáhat škodu, nikdo po nich nebude požadovat splnění úkolu, který jim byl zadán a jenž ignorovali. Následky vždy ponese někdo jiný. Mohou si dovolit odmítnout provést zadanou práci, za níž jsou královsky placeni (viz pirát Bartoš a jeho zpackaná digitalizace). Mohou bez jakékoli obavy způsobit firmě, úřadu či lidem ve svém okolí škodu, protože vědí, že následky ani odpovědnost neponesou. Pokud si dovolíte poukázat na jejich neschopnost, poškozování státu a sabotování práce spousty lidí, se zlou se potážete. V lepším případě vás budou ignorovat, v horším se to obrátí proti vám a následky ponesete sami. Když si včas neuvědomíte, že tito lemplové a parazité jsou fakticky chráněni shora (a někdy jsou dokonce ze stejných rodin), můžete mít sami velké problémy. Jen oni nemusí mít strach, že by jim cokoliv hrozilo. Navíc kamarádi z médií a šoubyznysu se za ně nakonec za každých okolností postaví.
Jistou věcí je tak například to, že Petr Čtvrtníček o svém kamarádovi Vlastíkovi nikdy nepřipraví satirickou divadelní hru ve stylu Ivánku, kamaráde, ani natočí žádné humorné skeče, v nichž by parodoval ministrovy výživné hlášky, jak tomu bylo u aktérů fotbalové korupce. Už od něj rozhodně neuvidíme ani ohromné billboardy, zesměšňující nehorázné výroky politiků, jak tomu bylo v případě Stanislava Grosse.
Věrný pudlík z nedělních televizních sedánků s politiky
Přicmrndávači z řad televizních nebo hereckých celebrit bývají obzvlášť horlivými obhájci stávajícího režimu. Musí, neboť na tom závisí jejich obživa. Dokud slouží jako poslušní pejsci, mohou zůstat v klidu, že o ně bude vždy dobře postaráno. Vzorovým příkladem je letitá televizní hvězda Václav Moravec, na nějž se mohly režimní figurky vždy spolehnout. I on kdysi prožil slabou chvilku, kdy lehce zaváhal, načež si rychle uvědomil, kde je jeho místo. V dubnu roku 2005 dokonce náhle skončil s moderováním svých Otázek s tím, že je znechucen přístupem politiků, kteří si diktovali, kdy přijdou do televize a o čem budou chtít mluvit. "Už nechci ztrácet víkendy něčím tak iracionálním, jako je česká politika," řekl tehdy. Znělo to téměř jako zásadový postoj nezávislého novináře, jenž se nenechá vydírat politiky a zasahovat do své práce.
Uběhly pouhé tři měsíce a hvězdný moderátor oznámil, že se opět vrací k moderování svého pořadu. Zřejmě se stal zázrak a politici přestali vydírat a diktovat si, o čem chtějí mluvit. Realitu vidíme dodnes každé nedělní poledne. Z Moravce se stal ten nejservilnější novinářský tajtrlík, obklopující se stále stejným okruhem "věrných hostů", kteří v jeho pořadu rotují jako figurky na orloji a s nimiž si vesměs přitakává. Není divu, že jeho "diskusní" pořad plný bezzubého tlachání vydržel na obrazovce tak dlouho. Pro politiky musí být radost mít tak věrného pudlíka.
Slavná slovenská herečka členkou globálního kultu?
A když už jsme u těch morálních arbitrů z řad celebrit: když se tento týden udělovala státní vyznamenání, mezi návrhy se objevilo i jméno herečky a diplomatky Magdy Vašáryové. Známou umělkyni v posledních letech často slýcháme v rozhovorech, v nichž se vyjadřuje k politice a společenským otázkám a rozdává morální apely o naší příslušnosti k Západu a národním sebevědomí.
Skoro nachlup přesně před deseti lety vyšel ve víkendové příloze Lidových novin rozhovor v obdobném stylu (Magda Vašáryová: Bojím se slabochů / Střední Evropa je nebezpečná, Pátek Lidových novin 16. 10. 2015), jenž doprovázela fotografie, na níž paní herečka pózuje se zvláštním, ale povědomým gestem. Sami si můžete vyhledat další exempláře z řad vládnoucích elit, kteří tento symbol rádi užívají a závěr si udělejte sami.
Chápu, že v dnešní době photoshopu a umělé inteligence může podobná fotografie vzbudit pochyby o falzu, ale zdůrazňuji, že rozhovor je deset let starý. Kdo si chce ověřit, že fotografie je skutečná, ať si stáhne originál první části magazínu, který jsem uložil zde (PDF, 8MB). Kdo ani tak nevěří, ať si klidně zakoupí originál digitální verze na Digiportu) nebo v archivu Lidových novin (https://www.lidovenoviny.cz/archiv.aspx?d=16.10.2015&n=LN-NOVINY).
Je mi líto, pokud jsem někomu vzal iluze o oblíbené herečce, kterou měli kdysi rádi, ale co nadělám. Myslím, že gesto hovoří za vše. Viděl jsem už všemožné fotografie našich hereckých celebrit, ale ještě žádná z nich nepózovala se satanistickým symbolem "paroháče", natož ve svém důstojném věku. Že by paní Vašáryová byla příznivkyní heavy metalu, se taky nedá předpokládat.
Vrchnost děkuje zotročeným za jejich dlouholetou poslušnost
Pravda často bolí. Nejbolestivější bývá, když vám někdo řekne do očí, jak se skutečně věci mají a tím zbortí vaše naivní představy o tom, že máte svůj život pod kontrolou. Zvykli jsme si, že vlivní a mocní stojí spíše v pozadí a jejich loutky buď evidentně lžou, nebo se nám navenek snaží mazat med kolem huby. Když výjimečně dostanou záchvat upřímnosti, nechceme to poslouchat, protože pravda zní až příliš tvrdě. Nechceme si ji připustit, neboť by to ohrozilo naši sebejistotu.
V roce 2008, příhodně v době vypuknutí celosvětové ekonomické krize, běžel internetem zajímavý text pod názvem Děkovný vzkaz od těch bohatých. Najít jej můžete ještě na Czech Free Pressu, ale jelikož zajímavé zdroje i články z internetu rychlým tempem mizí, dovolím si jej ocitovat. Po tolika letech se na jeho výstižnosti nezměnilo ani slovo, naopak některé analogie o poštvávání jednotlivých vrstev lidí proti sobě nabyly za tu dobu až děsivé aktuálnosti:
"Ruku na srdce: v loterii nikdy nevyhrajete.
Na druhou stranu ale máte pěkně velkou jistotu, že v nějaké ubohé práci budete otročit po zbytek svého života. A to proto, že jste se podle všeho narodili do špatné sociální třídy. Přiznejme si to – jste příslušníky kasty pracujících. Je mi líto!
A proto nemáte vzdělání, výchovu, konexe, způsoby, vzhled a dobrý vkus, abyste se kdy vůbec mohli stát jedněmi z nás. Na výčet všech nefér výhod, které oproti vám máme, byste ve skutečnosti potřebovali knihu velkou jako Zlaté stránky. Proto se nám pokaždé uleví, když zjistíme, že dál věříte těm hloupým pohádkám o "spravedlnosti" a "rovných příležitostech pro všechny".
Jistě, v hierarchickém sociálním systému, jakým je ten náš, tam nahoře nikdy nebylo místo pro mnoho lidí. A kromě toho, všechna ta místa už jsme si rozebrali – a tam nahoře se nám líbí natolik, že chceme, aby všechno zůstalo tak, jak to je. Štěstí je, že se v té sociální hierarchii vždy najde někdo, kdo je na žebříčku pod vámi, nad nímž můžete cítit převahu a do něhož si můžete čas od času kopnout. I takový zoufalý myč nádobí si může lehce najít nějakého ubohého uslintance, nad nímž se může vytáhnout a odplivnout si. A tak buďte zahraničním dělníkům, prostitutkám a houmlesákům vděční.
Mějte neustále na paměti, že kdyby se vy všichni zničehonic dostali do ekonomicky bezpečné situace nás privilegovaných, nezbyl by nikdo, kdo by v naší ekonomice vykonával všechnu tu nudnou, nebezpečnou a málo placenou práci. A nebyl by nikdo, kdo by za nás bojoval ve válkách, nebo kdo by slepě následoval příkazů našich totalitních korporátních institucí. A nebyl by také nikdo, kdo by odcházel pokorně do hrobu, aniž by prožil plný a tvůrčí život. Takže, prosím, makejte dál.
Také ale asi nemáte tutéž míru chamtivosti, nezřízené touhy po majetku, moci a prestiži, jakou máme my. Možná, že si upřímně přejete změnit to, jakým způsobem žijete, ale zároveň se té změny bojíte, což vás a vám podobné udržuje v nervózní prázdnotě. Proto mechanicky procházíte životem, hrajete předem danou sociální roli a máte strach, co by si o vás pomysleli ostatní, kdybyste se nedej bože odvážili vystoupit z řady.
Přirozeně, kdykoli se to hodí, snažíme se vás postavit jednoho proti druhému: dělníky s vysokými platy proti těm s nízkými, odboráře proti neorganizovaným, černé proti bílým, muže proti ženám, americké dělníky proti japonským, proti mexickým, proti… Neustále vám snižujeme mzdy kvůli "mezinárodní konkurenceschopnosti", "zákonu poptávky a nabídky", "národní bezpečnosti" nebo "nafouklému státnímu deficitu". Když vystoupíte z řady nebo začnete ohrožovat naše zisky, odhodíme vás na skládku nezaměstnaných. A abyste měli v tom každodenním monotónním ekonomickém vydírání alespoň nějaké povyražení, umožníme vám zúčastnit se zmanipulovaných skořápek, které vy tam dole znáte jako "volby". Naštěstí nemáte ani páru o tom, co se ve skutečnosti děje – místo toho z problémů obviňujete "nepřátele", "ekology objímající stromy", "negry", "Židy" a bezpočet dalších.
Jsme velmi potěšení tím, kolik z vás stále ještě vyznává "pracovní etiku", i když většina pracovních míst v naší ekonomice škodí životnímu prostředí, podlamuje vaše fyzické a duševní zdraví, a vysává z vás to jediné životní právo. My toho o práci sice moc nevíme, ale jsme upřímně rádi, že vy ano.
Jistě, život může běžet i jinak. Společnost může být organizována inteligentně, aby uspokojovala skutečné potřeby všech obyvatel. Vy a vám podobní můžete začít bojovat za to, abyste se vymanili z dnešní nadvlády. Vy to ale nevíte. Ve skutečnosti si ani neumíte představit, že by nějaký jiný život vůbec mohl existovat. A to je nejspíš ten největší výdobytek našeho systému – připravili jsme vás o představivost, tvůrčí schopnosti, vaši schopnost samostatně myslet a jednat.
Proto bychom vám chtěli z našich bezcitných srdcí co nejsrdečněji poděkovat. Vaše loajální oběť nám umožňuje žít ve zkorumpovaném přepychu; náš systém funguje díky vaší práci. Děkujeme za to, že "znáte své místo" – i když o tom ani nevíte!"
Že se nejedná o jen tak ledasjaký anonymní text, zaměnitelný s příspěvky virálních řetězových e-mailů, ale bolestně pravdivou výpověď, nám prokázalo vše, co se tady dělo v posledních několika letech. V roce 2011 zazněl na britské stanici BBC pozoruhodný rozhovor s burzovním makléřem Alessiem Rastanim, který téměř stejnými slovy v podstatě zopakoval hlavní teze onoho textu. Vystoupení je vskutku nezapomenutelné a jeho přepis jsme si mohli přečíst v tehdejších Britských listech. Rastani na otázku, co by mělo podpořit větší důvěru ve finanční trhy po ekonomické krizi, bezelstně odpověděl, že je mu to jedno. On je makléř a jediné, co ho zajímá, je vydělat na tom:
"Když vidím příležitost jak vydělat, tak jí využiju. Většinu makléřů nezajímá, jak se kdo snaží spravit ekonomiku, jak se kdo snaží napravit celou situaci. Naší prací je na tom vydělávat. Osobně, já jsem snil o tom, že se tohle stane, už tři roky. Musím se vám přiznat: každý večer, když jdu spát, sním o tom, že dojde k nové recesi. Sním, že znovu dojde k tomu, co se právě děje. Proč? Lidi si to možná nepamatují, ale krize v třicátých letech, to nebyl jen krach trhů. Určití lidé byli připraveni na tom krachu trhů vydělat. A to může udělat každý. Není to jen pro nějaké elity. Je to příležitost. Každý na tom může vydělat. Když zkrachuje trh, až zkrachuje euro a velké burzy, pokud víte, co máte dělat, pokud máte připravený správný plán, můžete na tom hodně vydělat."
Na dotaz šokovaných redaktorů BBC ve studiu, jak se mají lidé připravit na další ekonomickou krizi, si ještě přisadil:
"Teď není čas na falešné představy, že vlády to vyřeší. Vlády nic nevyřeší. Vlády nevládnou světu. Světu vládne firma Goldman Sachs. A firmu Goldman Sachs tento záchranný balíček nezajímá. Ani nezajímá velké fondy. Chci lidem pomoci. Lidé z toho mohou vyjít dobře, ne jenom makléři. Musíte se prostě naučit jak vydělávat z klesajícího trhu. První věc, kterou musíte udělat, je ochránit svá aktiva. Musíte ochránit, co máte. Předpovídám, že do kratší doby než do roka zmizí úspory milionů lidí. A to je teprve začátek. Proto: Připravte se a jednejte teď. Největším rizikem teď je, když lidé neudělají nic."
V dnešní době to zní velice povědomě. Před čím vlastně Rastani v roce 2011 varoval? Byl tehdejší uměle vyvolaný krach hypotéčního trhu se ztrátou bydlení mnoha milionů lidí první fází procesu, který dnes vrcholí Schwabovou agendou Velkého resetu a politikou emisních povolenek EU s tímtéž cílem? Nechci se ani ptát, kdo na tom opět nejvíce vydělá.
Jakže zněly závěry jisté studie italských ekonomů z roku 2016, jež porovnávala rodinná jmění nejbohatších rodin z 15. a 21. století? Dočteme se o tom v článku Zrozeni k bohatství na tisíc let. Jak dávní předkové rozhodují o našem osudu:
Když italští výzkumníci srovnali rodinná jmění v průběhu staletí dle příjmení, přišli na to, že nejbohatší rodiny ve Florencii jsou stejné jako na sklonku středověku. "Vypadá to tak, že mezi dnešními daňovými poplatníky jsou nejvýdělečnější rodiny ty, které byly nejvýdělečnějšími už před 600 lety," uvedli výzkumníci Barone a Mocetti pro VoxEU. Co víc, bližší průzkum ukázal, že povolání, příjem a bohatství dávných předků vcelku spolehlivě předurčuje povolání, příjem a bohatství jejich současných potomků. Jak oba italští ekonomové tvrdí, florentská data dokazují, že právě u těch nejbohatších lidí byla největší pravděpodobnost, že své postavení na sociálním žebříčku ani po stoletích neztratí, ani kdyby rozfofrovali většinu zděděného majetku.
Studie tak dosvědčuje, jak účinně si nejbohatší rody dokáží předávat bohatství z pokolení na pokolení a držet se stále na ekonomickém i mocenském vrcholu společnosti. Jiná skupina vědců již dříve v Británii ukázala, jakým způsobem se rodinný status může uchovávat i po více než osm staletí, tedy přes 28 generací: "Zdá se, že existuje cosi jako záchranná síť, která brání tomu, aby potomci smetánky propadli ve společenském žebříčku."
Ti, co mají bohatství a celý tento Systém po staletí pod palcem, umí naprosto dokonale odvádět pozornost od sebe samých. Jejich metoda je jednoduchá: permanentně poštvávají jednotlivce proti sobě v malicherných a šarvátkách typu levice/pravice, aby vytvořili dojem, že příčinou jejich bídných poměrů a vyvolávaných krizí jsou lidé na jiné pozici společenského žebříčku, zatímco skuteční strůjci jejich osudů zůstávají skryti. Oni sami přitom tyjí ze svých nezasloužených, bezpracně získaných privilegií.
Zde se přesně hodí proslulý citát amerického herce a komika George Carlina:
"Je to velký klub a vy v něm nejste."
Postavit se tlaku debilizované většiny
Říká se, že hrstka vyvolených (pověstné 1 %), kteří ovládají tento svět, využívá své loutky (zhruba 4 %), aby zabránil nepatrnému zlomku probuzených (cca 5%) v tom, aby nevědomou spící většinu (90 %) probudili ze spánku. Poslední volby ukázaly, jak je toto úsloví bolestně trefné. Kdo by to chtěl vyjádřit v přesných číslech, ať si sečte celkový počet hlasů pro systémové strany. Dává to aspoň hrubý obraz, jaké mase zhypnotizovaných jedinců v našem okolí čelíme. Bylo tomu tak vždy a nezbývá, než se s tím srovnat, protože nikdy to nebude jinak.
Jak prohlásil Edward Snowden, "je těžké říkat pravdu světu plnému lidí, kteří si neuvědomují, že žijí ve lži."